Proč už nechodím na děsný rande

Vzhledem k tomu, že jsem se tu s vámi dělila o všechny děsný seznamovací nezdary, bylo by zřejmě na místě podělit se i o to, proč už na rande nechodím. 


Víc než dva roky jsem nebyla na žádným děsným rande a je to popravdě dost velká úleva. Už navíc nejsem sarkastická třicítka s velkým zadkem, jak se píše na Twitteru, teď jsem sarkastická třiatřicítka s velkým zadkem, čili žádné seznamovací terno.

Swajpovala jsem, div mi ze samého swajpování neshořel karpál, randila jsem, až mě to stálo litry slz, mraky času a někdy taky vlastní důstojnost. 

Dobří holubi se vracejí


Před časem jsem na seznamce potkala (zprvu celkem) zajímavého mladého muže. Měl slibně se rozvíjející kariéru, vypadal obstojně a jako vedlejšák působil v jednom českém rádiu.
Říkejme mu třeba DJ Holub.

Pár měsíců jsme spolu randili, oťukávali se, sbližovali se... A pak už se jednoho dne neozval.
Chvíli jsem se trýznila obvyklým přemítáním o tom, proč už se nikdy neozval. Znáte to: rozbitý telefon, nemá čas, autohavárie, zjistil, že je gay, mimozemšťani mu vymazali paměť...
Nakonec jsem uronila pár slz a postupem času na celou historku pozapomněla.
Uplynuly 4 roky.

Speed dating v tandemu

Speed dating v tandemu


Mám jedinou single kamarádku. Slovy jednu. Všechny ostatní jsou doma s dítětem (dětmi) u prsu, nebo zamilované se svým hochem vymetají dovolené. (Ano, byla jsem letos na dovolené se svou single kamarádkou.) Budeme jí říkat třeba Marta.

A právě s Martou jsem se po delší době vydala znovu na speed dating.
Večer probíhal dle očekávání, u každé z nás se vystřídalo asi 13 pánů, označily jsme ty, o které jsme měly zájem, a vyrazily na zasloužený drink (a čekat na výsledky).

Jak jsem se (u)bránila


Jako lék na zlomené srdce jsem si po všech slzách, probdělých nocích, pochybách, Neurolech a výčitkách naordinovala Tinder.

Zachtělo se mi přesvědčit se o tom, že jsou na světě ještě i pohlední nezadaní mladí muži a taky jsem měla náladu strávit alespoň pár hodin s někým cizím, novým. Jen tak. S někým, kdo o mně nic neví, a nebude se ptát, jak to všechno zvládám. Chtěla jsem se bavit o tom, jaké mám ráda filmy, kde pracuju, co mě baví... Taky jsem chtěla slyšet, že mi to sluší a že jsem děsně zábavná.

A tak jsem lakonicky swajpovala, až jsem se proswajpovala k Otovi. Ota byl ajťák, čtyřicátník a měl (rád) koně. Byl fešák, sám se sebou spokojený, dobře se mu dařilo. Psali jsme si už asi před rokem, ale na rande jsme nějak nedošli. Teď, při opětovném „shledání“ na Tinderu, jsme si domluvili schůzku ještě na týž večer. Šli jsme na večeři a bylo to docela fajn. Mluvili jsme hodně o práci, o cestování. Bylo to osvěžující. A slyšela jsem nakonec i to, že jsem milá, zábavná a že mi to sluší. Ota se choval mile a galantně a bylo jasné, že máme oba zájem o pokračovaní.

O lásce a jiných běsech

Sem tam někoho z vás zajímalo, jak se má randicí loserka, na twitteru opice se rtěnkou a v civilu frustrovaná kancelářská krysa s třicítkou na krku.

Za posledních několik měsíců jsem nebyla na žádném děsném rande. Našla jsem si kluka.

V květnu se to konečně stalo. Potkala jsem chlapa, který mi na první rande přinesl kytku a vzal mě na kafe, neochcával smíchovskou náplavku a nehledal kešky. Bylo mu pětatřicet, řekl, že bude za pár týdnů rozvedený a že jsem úžasná.

Že jsem úžasná nebo dokonce nejúžasnější mi od té doby říkal denně. Opakovaná lež se stává pravdou a nakonec jsem si tak nějak latentně začala myslet totéž o něm. Neměl široká ramena, neměl hollywoodský úsměv a neměl dokonce ani smysl pro humor. Nebožka babička mi ale vždycky říkala: „Hlavně, aby tě měl rád.“ Škoda, že nikdy nedodala: „Hlavně, aby nebyl prolhanej kretén.“

Akademické rande

Po dekadentním rande s násoskou se objevila lákavá příležitost zlepšit si náladu a zvednout morálku.
Na schůzku mě pozval seriózní vědec z Akademie věd. Měl za sebou Ph.D., roční stáž v Americe, spoustu odborných konferencí.... No prostě mi to imponovalo.

První rande byla docela sranda. Prošli jsme se po Praze a dali si kafe. Celkem nenuceně jsme si povídali a přitom jsem zjišťovala, že se mi vlastně vůbec nelíbí.

Představy o ideálním protějšku

Když jsem se poprvé přihlásila na seznamku, měla jsem naprosto jasnou představu o tom, koho hledám. Byla jsem si jistá, že mezi těmi tisíci ...